Co je kraniosakrální osteopatie, jak vznikla a proč se o ní tolik mluví?

Kraniosakrální osteopatie je metoda, která pomáhá při řadě obtíží (např. bolestech hlavy, zad, úzkostech, nespavosti, potížích s hormonální rovnováhou i miminkovských kolikách). Ale kde se vlastně vzala? Kdo ji objevil a jak se dostala až k nám? Zkusím přiblížit její příběh, kdy historie této metody se začíná psát na konci 19. století v USA.

Tento článek je určen nejen pro ty z vás, pro které je tato metoda naprostá novinka, tak i pro ty, kteří o ní už slyšeli. Jedná se o velmi nenápadnou, manuální, nemanipulativní a velmi jemnou metodu, při které terapeut pracuje výhradně rukama, bez použití přístrojů nebo invazivních zásahů. Název vychází z latiny: cranium (lebka), sacrum (křížová kost) a os (kost). Ačkoliv osteopatie v překladu znamená „nemoci kostí“, v praxi se pracuje nejen s kostmi, ale i s přilehlými měkkými strukturami a celým kraniosakrálním systémem.

Zakladatelem osteopatie byl Andrew Taylor Still (1828–1917), lékař, syn pastora a vizionář, který věřil, že tělo má schopnost se samo uzdravit, pokud jsou jeho struktury a funkce ve vzájemné rovnováze. V roce 1874 poprvé veřejně představil principy osteopatie a o necelých dvacet let později založil první školu osteopatické medicíny v Kirksville, Missouri (1892). Jeho přístup byl založen na manipulaci s kostmi, svaly i orgány s cílem opravit „problémy“ v těle a tím podpořit samoléčivý potenciál těla. Lékaři se měli zaměřit na léčbu pacienta jako celku než jen řešit samotnou nemoc. Systémy člověka jsou propojené. Objevil tzv. strukturální manipulativní osteopatii.

Andrew Taylor Still (zdroj: https://www.drtracijones.com/osteopathy/)

O několik desetiletí později, na počátku 20. století, přišel s průlomovou myšlenkou William Garner Sutherland (1873–1954), žák Stillovy osteopatické školy. Sutherland si všiml, že kosti lebky nejsou po narození pevně srostlé, jak se tehdy běžně předpokládalo. Dokonce ještě v dospělosti mezi nimi existuje jemný pohyb. Toto pozorování učinil při pohledu na vypreparovanou lebku a zvlášť jej zaujaly švy spánkových kostí v místě, kde se stýkají s kostmi temenními. Ty mu připomínaly „žábry ryby“, jejichž tvar a zkosení podle něj naznačovaly kloubní pohyblivost a možnost určitého rytmického pohybu, podobného dýchacímu mechanismu. Na základě této úvahy začal Sutherland rozpracovávat teorii, že mezi lebkou a křížovou kostí probíhá jemný, autonomní a rytmický pohyb mozkomíšního moku, který ovlivňuje celý organismus. Tento rytmus nazval „primární respirace“. Do své koncepce zahrnul i kost křížovou, protože tvrdá plena mozková (dura mater) obaluje nejen mozek, ale pokračuje i kolem míchy až ke kosti křížové. Celý systém tak tvoří propojenou jednotku: lebku a křížovou kost, která se podle něj pohybuje v určitém pravidelném rytmu.

Sutherland začal zkoumat, jak tyto jemné pohyby lebky, mozkomíšního moku a membrán ovlivňují lidské zdraví a jak je možné je terapeuticky podpořit. Pracoval s jednotlivými pohybujícími se lebečními kostmi, s napětím a uvolňováním mozkových membrán a s prouděním mozkomíšního moku. Postupně vypracoval logicky strukturovaný biomechanický koncept. Aby své teorie ověřil, začal s vlastním experimentováním. Po několik let se učil tyto pohyby cítit rukama a vnímat je u svých pacientů i na sobě. K tomu využíval mimo jiné přilbici, kterou si nasazoval na hlavu a postupně ji utahoval na jednotlivých kostech lebky. Jeho manželka zapisovala projevy, které se při tom objevovaly — například zhoršené vidění, poruchy rovnováhy, bolesti či změny v tělesném vnímání. Na základě těchto pokusů určoval, jak se pohyblivost lebečních kostí projevuje na funkci lidského těla a jaký význam mají jejich mikropohyby pro zdraví a vitalitu člověka. Postupně dospěl k poznání, že tyto pohyby nejsou způsobeny pouze mechanickými silami, ale že jsou projevem základní životní síly, kterou nazval „Dech života“. Tato síla podle něj řídí pohyby tekutin, tkání a kostí v těle a je projevem vrozené schopnosti těla regulovat a uzdravovat samo sebe.

V roce 1939 publikoval své poznatky ve své klíčové knize The Cranial Bowl. O několik let později, v roce 1953, založil nadaci The Sutherland Cranial Teaching Foundation.

William Garner Sutherland (zdroj: https://bostonosteopathichealth.com/services/osteopathy/william-garner-sutherland/)

Na rozvoji kraniálního konceptu hlavně na území Velké Británie se výrazně podílel i Rollin E. Becker (1910–1996), který zdůrazňoval důležitost naslouchání tělu během ošetření a důvěru v samoléčivé mechanismy těla. Hovořil o tzv. vnitřním lékaři a kladl důraz na respekt a jemnost v terapii.

Rollin E. Becker (zdroj: https://www.stillnesspress.com/)

Zásadní rozmach zažila metoda v 70. letech 20. století díky americkému lékaři a osteopatovi Johnu E. Upledgerovi (1932–2012). Při asistenci při neurochirurgickém zákroku na páteři v roce 1971 si všiml jemného rytmického pohybu durální membrány, který nesouvisel ani se srdečním, ani s dechovým rytmem. V průběhu chirurgického zákroku asistoval neurochirurgovi. Měl kleštěmi nehybně držet durální membránu. To se mu však nepodařilo. Navíc si všiml, že pohyb durální membrány je rytmický s frekvencí asi osmkrát za minutu a že tento pohyb není závislý na srdečním ani dechovém rytmu pacienta. Ze zvědavosti začal pátrat v literatuře a zjistil, že před ním se touto problematikou zabývali William G. Sutherland a Rollin E. Becker. Upledger se rozhodl navázat na jejich výzkumy a zároveň přinést jejich poznatky blíže moderní medicíně. Na základě svých klinických zkušeností a studia kraniosakrální osteopatie vytvořil systém jemných manuálních technik, které měly za cíl podporovat samoléčivé a samoregulační schopnosti těla. Vyvinul neinvazivní terapeutický přístup, kdy terapeut pomocí velmi lehkého dotyku sleduje a jemně ovlivňuje rytmické pohyby kraniosakrálního systému. Tímto způsobem dochází k uvolnění napětí v pojivových tkáních, zlepšení proudění mozkomíšního moku a obnovení rovnováhy v těle.

V letech 1975 až 1983 působil Upledger jako profesor biomechaniky na College of Osteopathic Medicine v rámci Michigan State University, kde vedl multidisciplinární tým složený z anatomů, fyziologů, biofyziků a bioinženýrů. Tento tým se systematicky zabýval výzkumem kraniosakrálního systému a publikoval řadu studií, které položily vědecké základy kraniosakrální terapii v podobě, jak ji známe dnes. Výsledky těchto klinických a laboratorních studií pomohly lépe popsat funkci kraniosakrálního systému, jeho rytmiku a vliv na zdraví člověka. Zároveň ukázaly, že jemná práce s tímto systémem může přispět k diagnostice a léčbě obtíží, které byly do té doby medicínou jen obtížně vysvětlitelné či léčitelné (například některé neurologické poruchy, chronické bolesti, stresové reakce nebo potíže s vnitřním napětím organismu). Díky této práci se kraniosakrální terapie začala rozšiřovat nejen mezi osteopaty, ale i mezi fyzioterapeuty, lékaři a terapeuty dalších směrů po celém světě.

V roce 1985 založil The Upledger Institute, kde se kraniosakrální terapie poprvé začala vyučovat i nelékařům. Stejného roku otevřel Upledger Clinic, kde kombinoval terapii s výzkumem.

John E. Upledger (zdroj: https://www.upledger.com/)

Vedle klasického biomechanického přístupu vznikl také biodynamický směr, který pracuje s ještě jemnějšími projevy — prouděním tzv. potence a vztahu těla s okolím. Terapeut zde vytváří prostor pro samoregulaci a tělo si samo zvolí, co a kdy je připraveno zpracovat.

Základní principy kraniosakrální osteopatie jsou:

• Pohyb je základním projevem života. Tělo se neustále pohybuje: od viditelných pohybů, jako je dýchání, přes jemné mikropohyby mozkomíšního moku až po proudění krve a dalších tekutin. Na jakékoliv úrovni může dojít k omezení těchto pohybů, což ovlivňuje funkci a rovnováhu organismu. Kraniosakrální systém je přitom propojen s nervovým, hormonálním a svalovým systémem a podílí se na udržení zdraví celého těla.
• Každá fyzická struktura ovlivňuje funkci těla. Jakékoliv omezení může narušit jeho přirozené fungování. Jemný dotek pomáhá uvolnit napětí a obnovit rovnováhu těla i mysli.
• Tělo má schopnost samoléčby. Pokud má vhodné podmínky, dokáže aktivovat své přirozené regenerační procesy. Úlohou terapeuta je vytvořit pro tento proces prostor, uvolnit napětí a podpořit harmonii v těle.

Proč je kraniosakrální osteopatie tak oblíbená?

Protože je jemná, bezpečná a účinná. Hodí se pro všechny věkové kategorie: od novorozenců přes dospělé, těhotné ženy až po seniory. Pomáhá při široké škále potíží, od bolestí po úzkosti a vyčerpání.

A co je na ní nejkrásnější? Že tělo si často samo řekne, co potřebuje. Terapeut mu jen nabídne prostor a podporu k uzdravení.

Kraniosakrální osteopatie ukazuje, jak velkou sílu může mít jemný dotek. A že i v dnešním uspěchaném světě si tělo zaslouží klid, čas a péči. Chcete vědět víc? Podívejte se na můj web, kde najdete podrobnosti o průběhu ošetření i o tom, komu pomáhá.

A. T. Still, W. G. Sutherland, R. E. Becker, J. E. Upledger (obrázek malovaný Markétou Brunclíkovou)

Použitá literatura a další zdroje:

• Attlee, Thomas. Kraniosakrální terapie: Velká kniha o kraniosakrální biodynamice. Fontána, 2022.
• CranioSacral Therapy I. (Upledger Institute International, skripta k certifikovanému kurzu)
• Jäkel, Anne and Philip von Hauenschild. A systematic review to evaluate the clinical benefits of craniosacral therapy. Complementary Therapies in Medicine, 2012, 20(6), 456–465.
• Landerweer, Gert Groot. Kraniosakrální terapie. Fontána, 2009.
• Magoun, Harold I. Osteopathy in the Cranial Field. The Cranial Academy, 1976.
• Still, Andrew Taylor. Autobiography of Andrew T. Still: With a History of the Discovery and Development of the Science of Osteopathy. 1897.
• Sutherland, William Garner. The Cranial Bowl. 1939.
• The Upledger Institute International: www.upledger.com.
• Upledger, John E. & Vredevoogd, Jon D. Craniosacral Therapy. Eastland Press, 1983.

Fotky níže jsou zleva Andrew Taylor Still (zdroj: https://www.osteopedia.uk/history-of-osteopathy/the-life-of-andrew-taylor-still/#gsc.tab=0), William Garner Sutherland (zdroj: https://www.centroessere.it/il-padre-del-concetto-cranio-sacrale/), Rollin E. Becker (zdroj: https://osteomag.ca/en/rollin-e-becker-pioneering-holistic-osteopathy-for-comprehensive-wellness/), John E. Upledger (zdroj: https://www.craniosacralis.hu/craniosacral-therapy/dr-john-upledger/).