Kraniosakrální osteopatie: 10 Nejčastějších otázek, které byste měli vědět před prvním ošetřením?

Kraniosakrální osteopatie a povídání o ní:

1. Jak přesně funguje mechanismus samoléčivých sil těla při kraniosakrální osteopatii?

Kraniosakrální osteopatie pracuje s myšlenkou, že naše tělo má přirozenou schopnost se léčit, pokud k tomu má vhodné podmínky. Jemným dotykem vnímám pohyb kraniosakrálního systému, což je systém pohybu mozkomíšního moku a rytmické mikroaktivity tkání a struktur v těle. V momentě, kdy uvolním místa napětí a tělo se dostane do hluboké relaxace, aktivuje se jeho vlastní regenerační schopnost. Jde vlastně o to vytvořit prostor, kde tělo samo najde cestu ke zdravějšímu fungování, rovnováze a lepšímu proudění životní energie.

2. Jaké konkrétní symptomy či potíže jsou nejčastějšími indikacemi ke kraniosakrální osteopatii?

Velmi často ke mně přicházejí lidé s bolestmi hlavy, migrénami, problémy s páteří, klouby nebo chronickým napětím v těle. Často také řešíme potíže se spánkem, stresem, únavou či úzkostmi. U miminek je to nadměrný pláč, reflux, asymetrie hlavičky, porodní traumata nebo problémy se spánkem a sáním. U dětí se setkávám třeba s ADHD, poruchami řeči, spánku, specifickými poruchami učení, ale i následky úrazů. Kraniosakrální osteopatie je vhodná i pro těhotné ženy, ženy po porodu nebo pro lidi s chronickými a autoimunitními obtížemi. Indikací je celá řada. Většinou při úvodní konzultaci řeknu, že lze vyzkoušet ošetření a uvidíme, kam nás to zavede.

Zde píši podrobnější seznam, komu může pomoci:

MIMINKA

• nadměrný pláč, podrážděnost, prohýbání do luku
• gastroezofageální reflux, koliky, zažívací obtíže
• polohové deformity hlavičky (např. plagiocefalie), asymetrie obličeje, predilekce hlavičky
• dětská mozková obrna (DMO)
• potíže při kojení, sání (krátká uzdička pod jazykem)
• centrální koordinační porucha (CKP)
• neprůchodné slzné kanálky
• podpora při rehabilitaci
• porodní traumata (kleště, císařský řez, VEX, překotný či protrahovaný porod, zlomeniny klíční kosti)

DĚTI:

• vady řeči (př. dysfázie, zhoršená artikulace)
• poruchy psychomotorického vývoje
• ADHD (poruchy pozornosti s hyperaktivitou), autismus
• snížená kvalita spánku
• následky úrazů
• specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, dyspraxie), školní potíže
• astma, posílení imunitního systému
• poruchy příjmu potravy
• úzkost, stres, noční pomočování
• růstové potíže

DOSPĚLÍ:

• akutní i chronické bolesti páteře, kloubů (ramena, kyčle, kolena, čelistní kloub), svalů (torticollis)
• migrény, neuralgie, hormonální změny, parézy hlavových nervů
• závratě, tinnitus
• hojení zlomenin a podpora při rehabilitaci
• podpora těla žen po porodu
• péče o jizvy (po operacích, porodech)
• psychické potíže – deprese, stres, nespavost, přetíženost, nedostatek energie, posílení imunity a vitality atp.
• astma, chronický kašel, arteriální hypertenze, močové infekty, inkontinence, zácpa, menopauza
• záněty šlach nebo vedlejších nosních dutin
• chronická či autoimunitní onemocnění (např. roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, myopatie)

3. Jaký je obvyklý průběh a délka terapie? Kolik sezení např. u chronických problémů?

První setkání trvá u dospělého kolem 1,5 hodiny, zahrnuje rozhovor, samotné ošetření a závěrečné zklidnění. Samotná terapie trvá zhruba 40–50 minut. U dětí je délka výrazně kratší a vždy přizpůsobená jejich aktuálním potřebám, někdy stačí jen několik minut.
U akutních obtíží bývá změna patrná už po prvním ošetření, u chronických potíží většinou doporučuji více setkání v rozestupu 1–3 týdnů cca 3-5 sezení a podle situace pak individuálně dál. Každé tělo má ale svůj vlastní rytmus. Na složitějších tématech je potřeba pracovat několik měsíců i rok. Ale pokud se stav vylepší, tak lidé jsou velice vděční.

4. Mění se přístup terapie podle věku klienta (děti vs. dospělí vs. senioři)?

Ano. Vždy respektuji aktuální potřeby a možnosti klienta. U miminek a dětí je terapie velmi jemná a krátká, často je možné je ošetřovat při hře nebo v náručí rodiče. U dospělých se pracuje v hlubokém klidu, často vleže na lehátku. Senioři někdy potřebují šetrnější přístup kvůli křehkosti tkání nebo zdravotním omezením. Přístup se vždy přizpůsobuje nejen věku, ale i momentálnímu stavu.

5. Jak se měří či sleduje účinnost terapie? (subjektivní pocity, objektivní změny…)

Hlavním ukazatelem je subjektivní zlepšení stavu klienta, například úleva od bolesti, zlepšení spánku, větší vnitřní klid, snížení únavy nebo lepší trávení. Klienti si změn často všímají postupně. U miminek bývá typickým projevem klidnější spánek, méně pláče nebo zlepšené sání.
Sledujeme ale také objektivní projevy, jako je změna napětí ve tkáních, symetrie pohybu nebo uvolnění určitých struktur. Důležité je, že změna v těle často pokračuje i několik dní po terapii. Obecně upozorňuji, že se může stav přechodně zhoršit zhruba 24–48 hodin po ošetření, než se začne upravovat. Je to v pořádku a bývá to známka toho, že tělo pracovalo a reagovalo. Co bych chtěla zdůraznit, změna někdy nastane s větším časovým odstupem, a člověk si ji už bohužel nespojí s absolvovaným ošetřením kraniosakrální osteopatie. Je to velmi jemná metoda a její účinky se skutečně mohou projevit až po delší době.

6. Existují kontraindikace nebo situace, kdy kraniosakrální osteopatie není doporučena?

Samotná terapie má různé směry, které se postupně formovaly během let. Můžeme hovořit o velmi jemné metodě, při níž terapeut během ošetření nic „nevkládá“ a pouze naslouchá tělu. U tohoto přístupu v zásadě neexistují kontraindikace, s výjimkou například akutních stavů, jako je horečka, infekce, úraz apod. Právě tomuto typu ošetření se věnuji já, jedná se o francouzský směr školy. Pak existují směry, při nichž terapeut během terapie vědomě něco mění. V takovém případě je potřeba větší opatrnosti a někdy i zvážit odložení sezení. Kromě akutních potíží je důležité zmínit například zavedený shunt, aneurysma nebo jiný závažný zdravotní stav. Podobná pravidla mohou mít i terapeuti pracující s kraniosakrální osteodynamikou. Obecně je proto vhodné před ošetřením zmínit svůj zdravotní stav.

7. Jaké běžné reakce/tělesné odpovědi se objevují po terapii?

Klienti nejčastěji pociťují hlubokou relaxaci a klid. Může se ale objevit i dočasná únava, jemné zhoršení obtíží (tzv. reverzní reakce), zvýšená citlivost nebo emoční uvolnění. Tělo totiž dál zpracovává změny, které se během terapie nastartovaly. Tyto reakce obvykle odezní během 1–2 dnů.

8. Je možné tuto terapii použít v rámci prevence, i když člověk aktuálně netrpí žádnými obtížemi?

Ano, a je to dokonce velmi vhodné. Kraniosakrální terapie pomáhá udržovat tělo v rovnováze, podporuje vitalitu, posiluje imunitu a působí preventivně proti psychosomatickým i fyzickým potížím. Mnoho klientů chodí právě kvůli pravidelnému uvolnění a „dobití baterek“ v náročném období.

9. Co byste doporučila klientovi, aby mohl maximálně využít účinek terapie – jaký je ideální přístup mezi sezeními?

Neexistují úplně jednoznačná pravidla, co by měl nebo neměl člověk po ošetření dělat. Nejlepší je naslouchat svému tělu, to je obecné pravidlo, které platí pro každého. Dopřát si klid, více odpočinku, pít dostatek vody, vyhýbat se těžké fyzické zátěži a stresu. Je dobré vnímat změny, které se v těle i psychice odehrávají, a nenutit se do výkonu. Pokud se objeví únava nebo emoční reakce, je to přirozené a žádoucí. Obecně bývá prospěšné zařadit například procházku v přírodě, dechová cvičení nebo jemné pohybové aktivity, které tělu pomáhají udržet rovnováhu.

10. Jak tahle metoda vznikla a kdo ji vyvinul?

Kraniosakrální osteopatie má svůj původ na počátku 20. století a vychází z osteopatie, kterou založil Andrew Taylor Still. Konkrétní vývoj kraniosakrální terapie připisujeme americkému lékaři Williamu Sutherlandovi, který objevil, že lebka není pevná struktura, ale že vykazuje jemné pohyby, jež mají vliv na celý organismus. Sutherland rozvinul teorii, že rytmické pohyby mozkomíšního moku a tkání v těle lze jemným dotykem vnímat a ovlivňovat. Metoda se pak dál vyvíjela, zejména díky práci osteopatů jako John Upledger, který ji popularizoval a systematizoval v 70. a 80. letech minulého století. Dnes existuje několik směrů kraniosakrální osteopatie, ale všechny vycházejí z myšlenky, že jemná práce s tělem může aktivovat jeho přirozenou schopnost k samoléčbě a obnově rovnováhy.

Pokud vás zajímá podrobnější příběh a vývoj této metody, podívejte se na můj samostatný článek o historii kraniosakrální osteopatie.

A. T. Still, W. G. Sutherland, R. E. Becker, J. E. Upledger (obrázek malovaný Markétou Brunclíkovou)

Máte otázky nebo byste terapii rádi vyzkoušeli? Napište mi nebo si rovnou rezervujte termín.